Rozhovor s Wandou Pencákovou – mistryní ČR juniorek do 57 kg

Wando, obrovská gratulace k vítězství v kategorii do 57 kg a k novému českému rekordu na bench-press! Co pro tebe tenhle závod znamenal?

Mockrát děkuju!!

Na tenhle zavod jsem se neskutečně těšila a zároveň to pro mě byla premiéra v juniorkách s novýma soupeřkama. Věděla jsem, že to ale nebude jednoduchý a vítězství jsem si fakt musela vybojovat.

V Benešově jsi nejen vyhrála svou kategorii, ale zároveň sis výkonem řekla o nominaci na mezinárodní závod. Čekala jsi tak silný výsledek už před závodem?

Upřímně ano, směřovali jsme na vítězství, ačkoliv to nebylo jednoznačně jasné do poslední minuty. 

Samotný výkon nás ale v určitých místech hodně překvapil - bench press nikdo z nás nečekal, že dopadne až takhle neskutečně a moc nám to v závěru pomohlo v taktice.

Každopádně letos si mezinárodní závody bohužel nechám ujít z více důvodů.

 Možná jsem se ukázala jako nejsilnější juniorka na české scéně, ale na té mezinárodní si budu ještě muset chvíli počkat. Letos to přenechám jiné juniorce, ať už pro mezinárodní atmosféru tak i výkonnostně.

Nedává mi to moc teď smysl i skrz to, že bych byla nejmladší a nejslabší. 

První rok mezi juniorkami a hned zlato na MČR. Jaké byly tvoje cíle před sezónou a jak se změnily po tomhle úspěchu?

Vzhledem k tomu, že jsme směřovali na 1. místo, kde kolikrát nějaká vysněná čísla musí jít stranou, snažila jsem se na nic neupínat a brát všechno, co v ten den šlo, aby nevznikaly zbytečné ztráty. Samozřejmě jsem něco v hlavě měla a stále mám nějaké výkoný, které bych si snad ještě letos mohla stihnout splnit:)

Který z tvých pokusů ti udělal největší radost – a byl nějaký, který tě potrápil?

Absolutně jednoznačně to byl bench, protože asi nikdo z nás nečekal, že ve mně je mnohem víc, než jsme plánovali. Sama jsem to nedokázala pochopit a udělalo mi to neskutečnou radost, byla jsem na sebe pyšná.

Hahah, potrápil! Tahy mě na závodech trápí snad vždycky, ani letos to nebyla výjimka. Narozdíl od benche se to hýbalo velmi slabě.

Jak se ti závodilo v atmosféře republikového šampionátu? Byl to pro tebe tlak, nebo motivace?

Na začátek chci vyjádřit největší DÍK pořadatelům za tenhle povedený závod! Připadala jsem si jak na nějakém mezinárodním závodě. Opravdu se to moc povedlo, atmosféra taky neskutečná!

Bylo mi moc dobře, závodilo se mi nejlíp, jak mohlo a dělalo mi to obrovskou radost!

84 kg - Nový Český rekord v benčpresu juniorek do 57 kg

Jak tě tým podpořil během přípravy a na místě v Benešově?

Podpora od týmu je pro mě velmi důležitá a bez ní bych tu teď pravděpodobně nebyla. Ať už co se týče zázemí, kde v Eaglu můžu trénovat, anebo kamarádi z týmu, kteří se mnou na závodě byli a byli mi oporou, což pro mě moc znamená.

Co pro tebe znamená být součástí našeho týmu a jak vnímáš jeho roli ve svém sportovním růstu?

Být součástí něčeho, co mě z části definuje jako člověka, kde zapadám k ostatním a sdílíme společný zájem, pro mě moc znamená. Věřím, že jsem pro tým výkonnostně i reprezentativně přínosná a snad je tu třeba někdo, kdo ve mně vidí motivaci toho být lepší.

Jaké máš plány na zbytek letošní sezóny?

Letos se mi to celkem zúžilo, což ale nevadí. Chtěla bych si zkusit ještě MČR open a dál by se vidělo.

Co tě na silovém trojboji nejvíc baví a motivuje tě posouvat se dál? 

Nejvíc mě asi baví ten proces, kterým se dostávám na svůj vrchol. Cesta, kdy vidím sebe ale i ostatní dosahovat výsledků, jak rosteme a posouváme se výš a výš, z čehož mám neskutečnou radost.

A na závěr – je někdo, komu bys chtěla poděkovat za podporu, motivaci nebo vedení na cestě k tomu, čeho jsi dosáhla?

Strašně moc lidem, který kolem sebe mám a kteří jsou mi podporou dennodenně. Můj coach Jakub Šigut, moji kamarádi a rodina.

V neposlední řadě bych chtěla poděkovat Davidu Lupačovi, že nám všem umožňuje se realizovat na trojbojařské scéně.

Děkuju.

Děkujeme za reprezentaci našeho týmu!